2021, Rakousko
95 min
kamera: Antonia de la Luz Kašik
režie: Milena Czernovsky, Lilith Kraxner

Často se má za to, že filmy přinášejí intimní vhled do života svých postav a zprostředkovávají tím duševní nebo fyzickou blízkost. Důraz na intimitu je v případě BEATRIX tak silný, že nás nutí se ptát, čím intimita vlastně je.

BEATRIX představuje tělo mladé ženy, která tráví hodně času o samotě doma. Nic jiného se nedozvíme. Trochu se stará o dům, nudí se, telefonuje a má návštěvy. Podobně odcizené soukromí dává vzpomenout na filmy Chantal Akerman. Obě filmařky nás zvou, abychom strávili čas s jednotlivcem. Čas, který však nemá žádný smysl ani využití. Je rozptýlen, trpěn a promarněn. Zbývá nejistý pocit života a bytí.

Každé gesto herečky Evy Sommer naznačuje, že si je vědoma fyzičnosti, na kterou by však raději zapomněla. Kamera dělí tělo Beatrix na jednotlivé části. Její vnitřní život je zprostředkován ztísněnými obrazy a manickou nehybností. Jedna věc však svobodu její samoty narušuje. Její ženskost se stává hmatatelnou – záhyby a křivky jejího těla, tělesné tekutiny, doteky a nedokonalosti. BEATRIX ukazuje banální náměsíčné činnosti jako jezení, pití, úklid, skákání, koupání, ležení, mluvení a dívání se. A pak to všechno začíná znovu.

Vše co našemu pohledu obyčejně uniká, stává se plně přítomným. Naléhavost a nuda v nekompromisní konfrontaci s existencí mladé ženy splývají.