Lisabi Fridell je světová kameramanka působící zejména v Berlíně a ve Švédsku. Během své profesionální kariéry získala uznání za hrané i dokumentární filmy. Její práce je poněkud nekonvenční, a pokud něco definuje její styl, pak je to všestrannost, vždy založená na jedinečném vyprávění příběhu. Nebojí se zkoumat a experimentovat s různými technikami, barvami a tvary, s cílem inovace a zvýšení úrovně. Dává přednost úzké spolupráci s režiséry, při které může ovlivnit celý tvůrčí proces od jeho rané fáze. Její projekty vyjadřují transgresivního ducha a staví se na stranu feministických hodnot. V roce 2020 byla Lisabi oceněna guldbagge za kameru ve filmu And Then We Danced (Dokud se tančí).
Lisabi spolupracovala s filmaři a umělci, jako jsou Lap See Lam na projektu Floating See Palace (2024), Levan Akin na filmu Crossing (2024) a And Then We Danced (2019), Lovisou Sirénou na filmu Maya Nico (Laura) (2022), Selmou Vilhunen na ‚Hölmö nuori sydän‘ (Naivní mladé srdce, 2018), Peterem Modestijem na 6.A (2016) a Ester Martin Bergsmark na Nånting Måste gå Sönder (Něco se musí zlomit, 2014).
Lisabin talent byl rozeznán a nominován na cenu Camerimage za práci na filmu Nånting Måste gå Sönder (Něco se musí zlomit). S každým dalším projektem pokračuje v novém vymezování hranic kinematografie a podporuje smysluplnou spolupráci se zavedenými filmaři i začínajícími umělci.