Myslel jsem, že se bavíme o plakátu

Ve filmovém průmyslu se již skutečně nedá designovat. Zadavatelé za vámi přijdou jako ve Slavnostech sněženek: „Mistře, neměl byste tam nějaký zfušovaný obraz?“, ale nakonec vám ukážou, na co si vás přizvali – na obsluhování programů a tvorbu tiskových dat. Na latentní chtěnost šablonovitosti. Nejlépe přeci vědí, jak má takový plakát vypadat – stejně jak všechny ostatní. Stále jsem přesvědčen, že na filmovém plakátu nezáleží a proto by mohl být nejvíc svobodný, co kdy byl. Že se neremedioval. Vystřídal ho foršpán. A tak i designéry ve filmovém průmyslu vystřídali odborníci na reklamu a marketing, osoby blízko penězům – producenti. Ti totiž přesně vědí, jak má takový plakát vypadat. V přednášce se podíváme na pár případových studií tvorby design k filmu, proč a jak jsem se rozhodl o tomto fenoménu napsat knihu a zkusíme společně přijít na to, jak z tohoto začarovaného kruhu showbusinessu a kolektivní práce zpět k důvěře a autorské práci.