Pochází z umělecké rodiny. Vystudovala fotografii na FAMU v Praze. Čtyři roky pracovala v hlubotiskové tiskárně na pražském Smíchově, kde vytvořila svůj první zásadnější dokumentární soubor „Noční směna“. Na konci 70. let odjela do Japonska, což později ještě dvakrát zopakovala. Dlouhodobě dokumentovala romskou a vietnamskou komunitu v normalizačním Československu a také pražský T-Club, zaměřený na queer menšinu. Po roce 1985 se legálně vystěhovala do Západního Berlína, ubytovala se v turecké čtvrti Kreuzberg a první roky si na život vydělávala pomocnými pracemi. Po návratu do Československa začala učit fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze, kde ještě do nedávné doby působila. V roce 2017 vyšla její obsáhlá monografie Černé roky (nakladatelství wo men) pohybující se na pomezí literárního deníku a fotografické knihy. V roce 2019 slavila velký úspěch její samostatná výstava Evokativ se stejnojmennou knihou (nakladatelství “untitled”). Evokativ se stal hlavní výstavou prestižního fotografického festivalu Les Rencontres d’Arles 2019. Deník The Guardian označil expozici Libuše Jarcovjákové za nejzásadnější fotografickou výstavu roku 2019. Od roku 2023 vede katedru fotografie na Fakultě umění a designu v Plzni.