Rozhovor s ředitelkou Gabrielou Knýblovou pro Magazín Patriot
„Festival Ostrava Kamera Oko je svého druhu unikát. Do Ostravy jsem se vrátila kvůli němu.“
Ostravská rodačka, absolventka Teorie a dějin dramatických umění Univerzity Palackého v Olomouci. Na Ostrava Kamera Oko působí od roku 2015, od roku 2017 festival vede jako ředitelka. Své zkušenosti získává již více než deset let prací na vybraných filmových festivalech v Česku. Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti koordinuje od roku 2013 mezinárodní práva a filmové kopie, na MFDF Jihlava koordinovala český program. Spolupracovala také na Academia Film Olomouc a Přehlídce animovaného filmu v Olomouci, na UKUH či na IFF Trenčianské Teplice. Kromě filmu se profesně věnuje také fotografii a interiérovému designu.
Ostrava má už od roku 2009 vlastní kameramanský festival, jediný svého druhu v Česku. Letos se Ostrava Kamera Oko vrací do centra města a přináší s sebou progresivní audiovizuální umění a zahraniční hosty
Ostrava Kamera Oko se profiluje jako kameramanský festival. Přibliž nám prosím, co si pod tím představit. Jak nad kamerou přemýšlíš v současném světě, kdy nás audiovizuální obsah obklopuje prakticky neustále?
Podoba Ostrava Kamera Oko se za čtrnáct let fungování proměnila. V roce 2009 ho Jakub Felcman s Annou Kopeckou zakládali s cílem vytvořit původní ostravský filmový festival se zaměřením na kameru jako stěžejní součást filmového díla. Takový festival tehdy v Česku chyběl a dodnes je OKO jediným kameramanským festivalem u nás. Máloco má však v dnešní době jasné hranice, a tak jsme postupem času začali i OKO a kameru jako takovou vnímat v širším kontextu. Není to pro nás “jen” součást klasické kinematografie, tak jak ji všichni známe z kin. Zaměřujeme se na audiovizuální obsah ve všech možných podobách. Kameru a obrazové vyjádření totiž používají nejen filmaři, ale umělci obecně. A natáčí taky novináři, vědci a vůbec my všichni ve všedním životě. S rychlým vývojem technologií navíc vznikají nové umělecké formy a možnosti, jak s obrazem pracovat. To vše se na OKO snažíme reflektovat.
Festival je tedy svým rozkročením mezi tolika oblastmi určen poměrně širokému publiku…
Náš festival je stále primárně určený těm, kteří se chtějí orientovat v současném filmovém dění. Přivážíme nové snímky, které se za uplynulý rok na filmových trzích objevily, představujeme aktuální novinky ze světových festivalů, například z Cannes nebo z Locarna, připravujeme program pro odbornou veřejnost a studenty kamery i filmu obecně. To vše pak ale doplňujeme dalšími mezioborovými tématy – reflektujeme dění v současném vizuálním umění a na audiovizuální scéně a neopomíjíme ani aktuální společenské a politické události.
V tomto duchu jste zvolili i loňské téma festivalu, kterým jste se odkazovali na náročné období pandemie. Má nějaké zastřešující téma či motiv také letošní ročník?
Zvolili jsme jedno z francouzských revolučních hesel roku 1968: Pod dlažbou je pláž. Když na jaře začala válka a města zaplavily ukrajinské vlajky, které nám svými barvami připomínaly pláž a moře, vybavila se nám právě tato věta. Slyšíme v ní nejen apel, který je s jejím původním významem nepochybně spjatý, ale taky naději a víru v dobrý konec. A jsme zvědaví, co v ní uslyší naši diváci a kurátoři. Do programu jsme navíc zařadili stejnojmenný dokument Radima Špačka z roku 2013, který řeší význam České televize, což je rovněž nadmíru aktuální a politické téma.
Když zmiňuješ kurátory, řekni, jaká je jejich úloha? Nahrazují u vás roli festivalového dramaturga?
To nikoliv. Kurátory vybíráme pro každý ročník zvlášť a jejich filmové selekce jsou součástí jedné programové sekce, které říkáme Kurátorský výběr. Oslovujeme osobnosti napříč obory, abychom divákům poskytli právě onu rozličnost, s jakou lze na kameru nahlížet. Letos spolupracujeme třeba s Tomášem Slunským, který působí přímo v Ostravě v kolektivu Gin&Platonic. Na festivalu představí silně autobiografické filmy ruského režiséra Vadima Kostrova, který mimochodem do Ostravy osobně přijede. Dalším kurátorem bude Martin Horyna, dramaturg festivalu v Karlových Varech, který přiveze snímky italského vizuálního umělce Yuriho Ancarniho. Kameramanka Yvon Teysslerová se ve svém výběru bude věnovat poetické kameře a filmům, které ji v tomto směru zásadně inspirovaly. Edith Jeřábková a Jakub Adamec vytvoří s pomocí akustického modelu nového ostravského koncertního sálu intervenci v galerijním prostoru Plato. A hudební dramaturg a novinář Pavel Klusák si připraví tříhodinovou audiovizuální událost, jejíž součástí bude i komunitní snídaně.
Rozhovor se Zelenským jako audiovizuální počin roku
Ostrava Kamera Oko uděluje festivalové ceny. V jakých kategoriích kameramani soutěží?
Máme dvě soutěžní sekce. Ta hlavní se nazývá Oficiální výběr a diváci tam najdou to nejpodstatnější, co se za uplynulý rok v kinematografii odehrálo. Obvykle v ní uvádíme novinky ze světových festivalů v českých premiérách. V posledních letech, kdy situaci výrazně ovlivnil covid, však musíme svou programovou strategii proměňovat, takže se snažíme hledat netradiční formáty. Letos se nám například podařilo zařadit do hlavní soutěže rozhovor s Volodymyrem Zelenským, který byl natočen na začátku války v krytu během bombardování. Vedly ho vybrané veřejnoprávní televize, mimo jiné i ČT, a my ho považujeme za hlavní audiovizuální počin tohoto roku. Druhá soutěžní sekce se věnuje začínajícím tuzemských kameramanům a představuje jejich krátkometrážní díla. Těší nás, že spolupráce s těmito tvůrci je kontinuální a že se nám daří sledovat tyto mladé talenty i poté, co se jejich kariéra rozvine do delších formátů. Dobrým příkladem je právě Yvon Teysslerová, která na OKO vyhrála Krátkometrážní soutěž v roce 2012 a letos se vrací s vlastním kurátorským blokem.
Jak už jsme ale zmínily, váš záběr je mnohem širší. Co bys z programu letošního ročníku vyzdvihla?
Velký důraz tentokrát klademe na Industry program, tedy na část programu, která je na většině festivalů běžně přístupná pouze profesionálům. My otevíráme sekci všem divákům, které zajímá pozadí a kontext uváděných filmů. Svou masterclass bude mít na OKO například zmiňovaný Vadim Kostrov, který loni na MFDF Jihlava obdržel zvláštní uznání za zachycení rizika života a natáčení filmů v současném Rusku. My letos na OKO jako první na světě promítneme celou jeho trilogii, která je jinak vždy uváděna po jednotlivých dílech. Na to, že osobně přijede, se velmi těším. O druhé zásadní setkání nyní usilujeme spolu s dramaturgyní Zuzanou Černou. Mělo by jít o tvůrčí dvojici Véréna Paravel a Lucien Castaing-Taylor. Z pozice antropologů nabízí ve svém filmu De Humani Corporis Fabrica odlišný úhel pohledu na lidství. Prostřednictvím nově vyvinuté kamery, která snímá zvuk vně i uvnitř těla najednou, ukazují obrazy, které se běžně ostýcháme vidět. To v divácích často vyvolává až fyzické reakce a právě takový progresivní přístup nás zajímá. Budeme taky debatovat, třeba o ženách-kameramankách a duševním zdraví v kontextu kameramanské práce. K této debatě se připojí i novinářka Linda Bartošová, která se tzv. work-life balance věnovala ve své knize rozhovorů Novinářky.
Zpátky do centra města
OKO se neomezuje jen na klasické kinosály. Své projekce a další program pořádáte na netradičních místech v Ostravě i v okolí, můžu vzpomenout třeba kostel svatého Václava v Opavě nebo Důl Barbora u Karviné. Co chystáte letos?
Pravidelně do programu zařazujeme sekci Zvláštní uvedení s filmy, kterým věnujeme speciální pozornost. A často se jedná právě o site-specific projekce na neobvyklých místech. Taková promítání pak doplňujeme i doprovodným tematickým programem. Letos například uspořádáme španělskou slavnost v zahradě oblíbeného místního podniku Hogo Fogo. U letního snímku s obrazy mladé španělské kameramanky Gris Jordany se bude degustovat španělské víno a pojídat tapas. Během tohoto večera také proběhne slavnostní předávání cen a závěrečný ceremoniál. A chci zmínit audiovizuální večery, při nichž hraje prostor rovněž zásadní roli. Tyto AV Nights pořádáme ve spolupráci s dramaturgem a publicistou Ondřejem Lasákem. Letos se opět uskuteční v PLATO Bauhaus a o závěrečnou část programu se postará ostravská hudební platforma AVB.
Festival je nesmazatelně spjatý s Dolní oblastí Vítkovice a Dolem Hlubina. Promítalo se tam ještě dávno před rekonstrukcí areálu a později se festivalovou základnou stalo kino Cineport, nyní Etáž. Jak to bude letos? Kde všude se bude festival konat?
Rozhodli jsme se vrátit festival do centra města, kde kdysi vlastně začínal. Akreditační centrum a divácké zázemí letos nebude v Dolních Vítkovicích, nýbrž v centru města, v prostorách galerie Plato v bývalém Bauhausu. Ve vedlejších Jatkách se pak budou konat debaty a další doprovodný program. Kino Etáž však samozřejmě zůstane součástí OKO jako jedno z projekčních míst. Kromě toho budeme po několikaleté odmlce opět promítat taky v Minikině.
Pořádat akci tohoto typu v Ostravě má jistě, v porovnání s Prahou, jistá specifika, možná i úskalí. Pro tebe to ale smysl má. Co znamená OKO pro Ostravu a naopak?
Jelikož se svým zaměřením jedná o specifický festival, divácká skupina, kterou v Ostravě máme, není v porovnání s jinými akcemi, které se zde konají, tak široká. Přesto i mezi Ostravany si festival své pravidelné diváky našel. V celorepublikovém a mezinárodním kontextu je pak OKO významnou kulturní událostí, za kterou přijíždí lidé i ze zahraničí a městu jako takovému pomáhá festival budovat pozici silné kulturní metropole. V uplynulých letech byly na OKO oceněny takové osobnosti světového filmu jako je Arnaud Desplechin, Albert Serra nebo Bruno Dumont. Kameramanských festivalů je navíc v Evropě velmi málo, ten nejbližší, Camerimage, se pořádá až v polské Toruni. Ostrava má strategickou polohu, díky které se nám daří oslovovat publikum i v Polsku a na Slovensku. Její industriální historie je navíc pro návštěvníky stále velmi atraktivní. Pro mě osobně je OKO srdeční záležitost, kvůli které jsem se do Ostravy vrátila. Přišlo mi nemožné pořádat festival odjinud.
Text: Klára Froulík Šebestová
Autorka se věnuje kultuře a společnosti v Ostravě, publikovala rozhovory a reportáže v Deníku Alarm.